Oběhové hospodářství by mohlo stát u koncepce nakládání s odpady

V rozhovoru pro časopis All for Power odpovídal na otázky energetického využití odpadů ředitel ZEVO Malešice, Dr. Ing. Aleš Bláha.

Pane řediteli, jak byste zhodnotil rok 2016 a s jakými představami vstupujete do roku 2017?
Rok 2016 hodnotím stejně pozitivně jako rok minulý. Provoz spalovny je celkem stabilizovaný, ale samozřejmě vnímáme, že zařízení stárne. Musíme co nejdříve realizovat obnovu našich čtyř linek a na koncepcích nyní pracujeme.

Některé spalovny v západní Evropě se potýkají s nedostatkem paliva. Jak je na tom ZEVO Malešice?
Nestalo se, že bychom museli zastavit provoz spalovny z důvodu nedostatku paliva – komunálního odpadu. Stejně na tom jsou i ZEVO na západ od Česka. Z nedávno provedených analýz a studií jsou německé spalovny v průměru vytížené na 97 %. Část spaloven, asi 15 %, musela odložit větší revize a opravy, protože by nezvládly nápor odpadů.

Mylné informace o tom, že je více spalovenských kapacit než odpadů, vypouštějí na veřejnost různé organizace. Pravý záměr vydávání těchto nepřesných a zavádějících zpráv bychom asi měli spíš hledat ve výbušném tématu připravovaného zákona o odpadech...

Proč se Česku nepodařilo získat evropské dotace na výstavbu spaloven?
Myslím si, že třeba Poláci jsou sebejistější a možná i trochu drzejší stát, ve zdravém slova smyslu. Není to ale jen o velikosti státu. I malé či menší státy než je Česko, jsou přece úspěšnější, například Švýcarsko, Belgie, Holandsko. Podle mého názoru je to i o tom, že vztah Polska a EU je velmi silný. Vliv na zamítavé stanovisko může mít i to, že se EU bojí, jak bychom s těmi dotacemi naložili. Stačí se podívat do novin…

Může někomu vyhovovat, že se v Česku ZEVO nestaví?
Tuším, kam míříte. Ale že by německé spalovny dovážely odpad z ciziny, tak to mi nějak ekonomicky nevychází. Cena paliva na bráně spalovny v Německu dnes není pod cca 100 euro za tunu. Když bych si spočítal dovoz paliva, dejme tomu nejlevnější po železnici (1 až 2 koruny za tunu a kilometr) a k tomu připočítal pořizovací náklady na speciální kontejnery, tak by ty náklady na dopravu s koncovkou vyšly určitě dost nad 100 euro na tunu. Ta nejbližší větší spalovna v Bavorsku (Schwandorf) je vytížená, proč by tedy „kupovali“ palivo z ciziny? V Německu je na milion obyvatel cca jedna spalovna s průměrnou kapacitou kolem 250 tisíc ročních tun. V Česku nevidím prostor pro 10 spaloven, spíše pro 7 až 8, ale centrálně umístěných a s trochu větší kapacitou.

Jsem zastáncem spaloven s kapacitou podstatně nad 100 tisíc tun. Čím vyšší kapacita, tím nižší specifické náklady na tunu komunálního odpadu.

Co říkáte na neschválení zákona o odpadech?
Spíš než jako neschválení bych to označil jako průtahy. Očekával jsem to. Stojí za tím provozovatelé skládek, kteří budou chtít schválení zákona odkládat, jak jen to půjde, protože z toho mají samozřejmě ekonomický přínos. Já nezatracuji skládky v žádném případě, ale nesmí na nich končit cenné palivo. Skládky potřebujeme jako back up spaloven a na skládky se uloží jinak materiálově nevyužitelná (a co je podstatné) už inertní škvára.

Zákaz nebo omezení skládkování přijde, ale kdy a co se bude smět skládkovat a v jaké formě, to nevím.

Na konferenci Waste to Energy 2016 jste hovořil o sociálních limitech v oblasti recyklace. Jak jste to myslel?
Myslím si, že zcela bez odpadů prostě nemůže vyspělá civilizace fungovat. Kdybychom šli do extrému, tak by si každý s sebou přinesl svůj vlastní plastový obal třeba na vlašák, i když to zrovna není úplně ten nejzdravější příklad. Časem by musela vypuknout nějaká epidemie – třeba přenosem bakterií přes lžičku za pultem. Směr pohybu zboží přes pult musí být jednosměrný.

Potenciál vidím v úrovni separovaného sběru a následné recyklace, ale i to má své hranice. Podívejte se na příklad Rakouska. Čím více se recykluje, tím více se vrací zpět nevyužitelného materiálu. Je potřeba si uvědomit rozdíl mezi tím, co se v rámci separace vytřídí a co se skutečně po recyklaci materiálově využije. Jak separace, tak i recyklace by měly vždy cílit nejen na statistickou kvantitu, ale především na využitelnou kvalitu. Jinak je to zbytečná energie, a pokud by se 40 % vyseparovaného v tříděném sběru mělo vracet oklikou z recyklačních linek zase do spalovny, tak je to celé blbost, slušně řečeno.

Hierarchie nakládání s odpady

Věříte v plány EU na míru recyklace v roce 2030?
Odpovím asi takhle. Když jsem začal chodit cca před 50 lety do školy, slibovali nám v rámci „rudé“ výchovy, že naše děti budou na prázdniny létat na Mars. Zatím se tam žádné z mých dětí nepodívalo. Ale je pravda, že masový letecký turismus dnes a před 50 lety se vůbec nedá srovnat. A tak to asi dopadne i s tím cílem recyklace. Bude se sice v konečném důsledku v roce 2030 více materiálově využívat než dnes, ale jestli těch 65 %? Potenciál k tomu tady je, ale je to hodně ambiciózní plán.

My jako rodina jsme navyklí z Německa důsledně třídit. Doma třídíme papíry, plasty, sklo, tetrapaky a hlavně i bioodpad, protože žijeme v podstatě skoro na vesnici. Nedávno jsem udělal experiment, kolik jako pět a půl členná rodina vyhodíme do černé popelnice, tedy jako toho zbytkového odpadu. Vyšlo mi, že každý druhý den do černé popelnice vynášíme pytel o hmotnosti cca 5 až 6 kg. To vychází na půl kila na den a hlavu. Takže 180 kilogramů za rok a při 10 milionech obyvatel to je teoreticky 1,8 milionu tun směsného komunálního odpadu ročně. A to fakt jako třídíme. Při roční produkci komunálního odpadu cca. 5 milionů tun to je přesně těch 35 % zbytkového, tak jak to chce EU. Je tu ale ještě i živnostenský odpad. Ne všichni budou v roce 2030 bydlet na vesnici, kde mohou mít k dispozici hnědou popelnici na zahradě a kontejnerové stání 150 metrů od domu.

Když budete mít za úkol začít třídit, tak ze začátku vytřídíte to nejlepší, tj. PETky a noviny. Obojí je téměř ze 100 % materiálově využitelné a tudíž prodejné. Pak ale začnete třídit třeba i ostatní a také již trochu znečištěné plasty. To už ale nemůže jít ze 100 % jako igelitky zpátky do obchodů, ale část do spaloven nebo na TAPky. Můžeme nahradit PET opět sklem, jogurty místo v plastu budou opět ve vratném skle, jako to bylo dříve. Ale když snížím celkové množství vznikajícího odpadů, tak tím snižuji i potenciál separovatelnosti, potažmo recyklovatelnosti a čísla už nevychází. Nedokáži si proto spojit plány EU na 65 % recyklaci v roce 2030, když ta samá EU vyzývá a dává v hierarchii na první místo eliminaci vzniku odpadů. To jde proti sobě. Když budu točit skleněné flašky, nemůžu zvyšovat množství recyklovaných PET. Můžeme lidi motivovat, aby si kupovali pastu na zuby už jen v tubě a nikoliv ještě i v papírové krabičce. Můžeme začít zboží a produkty vůbec víc opravovat než obměňovat. Osobně si ale pragmaticky myslím, že se v horizontu 15 let dostaneme někam nad 50, stěží k 60 %. Proto si myslím, že 65 % je těžko dosažitelné. Uvidíme ☺…

Existují podle Vás alternativy k W2E?
Fungující a spolehlivá alternativa ke klasické spalovně na směsný komunální odpad evropského typu zatím neexistuje. Technologie musí být roštová, pro komunál nevěřím v plazmové technologie. Pro komunální odpad tato technologie nedává smysl, mají drahý provoz a mnohem vyšší spotřebu elektřiny než klasické spalovny a i technologicky nejsou vyzrálé. Nedávný případ ztroskotání plazmového projektu v Teesside v Anglii mi dává za pravdu. Plazma je vhodná pro super homogenní odpad s vysokou výhřevností nebo tam, kde je potřeba velmi vysokých teplot pro spolehlivý rozklad a zničení určitých komponent, například pro speciální průmyslové odpady s obsahem PCB nebo bojové látky.

Poslední ekologizace v Malešicích proběhla v roce 2011 a vedla ke snížení NOx. Chystá se nějaká nová?
Většina emisí z naší spalovny se pohybuje na úrovni do 10 % povolených limitů. Potenciál ke zlepšení máme v oblasti CO, což souvisí se stářím a typem zařízení, ale toto vyřešíme v rámci plánované generální obnovy a ekologizace ZEVO.

Lze i v tak propracovaném provozu najít nějaké úspory, vylepšení ekonomiky provozu? Chystáte se na nasazení zařízení s vyšší účinností?
Zařízení na tom není špatně, a to díky nápadům partnerů, našim zásahům, vylepšením a tomu, jak jsme se k zařízení v průběhu posledních 20 let chovali. Bavím se o systému najíždění, o dávkování paliva, kontrole a řízení spalovacího procesu a dalších metodách profesionálního přístupu k provozování. V průběhu let jsme zvýšili účinnost hlavně díky rekuperaci tepla ze spalin o 10 %. V současné době lze účinnost posunout dále už jen v řádech možná jednotek procent. Dnes se spalovny staví jinak než dříve. Tehdy se neuvažovalo s technologiemi jako je denox či kogenerace. Ty si mnohdy vyžádala teprve zpřísňující se legislativa. Naše spalovna byla před 30 lety koncipována jen jako výtopna. V rámci generální obnovy počítáme se zachováním stávajícího osvědčeného technologického postupu „rošt-kotel-rozprašovací sušárna-filtr pevných částic-katalyzátor-předpračka-absorbér-komín“.

Uveďte nejsilnější stránku ZEVO?
Silnou stránkou spalovny je především efektivní využití energetického potenciálu ukrytého v komunálním odpadu. Pokud bych měl mluvit za „své“ ZEVO, je to můj skvělý tým ☺. 

Energetický potenciál má i skládka a její skládkový plyn…
Ano, na skládkách lze taktéž jímat plyn, ale ten se v čase mění. Vývoj skládkového plynu má určitou špičku, pak jeho množství a kvalita klesá až na úroveň, kdy již jeho jímání a energetické využití nemá ekonomický smysl. Ve spalovně využijete energii okamžitě za vzniku inertního zbytku s nesrovnatelně nižším obsahem škodlivin, než je ve směsném komunálním odpadu. Když uložím na skládku baterky, je tam kadminum a nikl, a tyto látky - sice „naředěné“ - zůstávají napořád v zemi. Ve spalovně převedeme tyto látky do plynné fáze a tam si s nimi díky sofistikované technologii čištění spalin dokážeme mnohem lépe poradit.

A slabá stránka?
Nejslabší stránkou spaloven obecně je jejich image. Ne všechny části technologie jsou bezodpadové. V Malešicích však provozujeme bezodpadové snižování emisí organických chlorovaných látek spolu se snižováním emisí NOselektivní katalytickou metodou, zkráceně SCR. Ale ani solární elektrárna není úplně bezemisní, panely solárních a ocelové sloupy větrných elektráren také musíte někde vyrobit, ty sloupy třeba v huti produkující emise. Nevýhodou spaloven je i to, že mají komín a komínu,
který je vidět, se lidé bojí více než skryté díry v zemi – skládky.

Proč se lidé bojí spaloven?
Zeptám se, pane redaktore spíše Vás, proč se bojí více Češi než třeba Němci, Rakušané, Švýcaři, Skandinávci? I v těchto zemích mají ekologické aktivisty, ale občané nejsou cíleně dezinformováni jako tady v Česku. Němci, Rakušané, Švýcaři, Skandinávci a další západoevropané ví, že spalovna musí být, jako jeden z pilířů nakládání s odpady. Ví, že musí existovat nějaká „koncovka“ na materiálově nevyužitelné zbytky (jako na těch našich již uvedených 500 gramů zbytkového odpadu na hlavu a den), čili že nakládání s odpady musí být vyřešeno od A do Z. Oni pochopili, že MBÚ nebo TAP je pouze mezistupeň. Teplárny totiž TAPky nechtějí, v plynovém kotli jej nespálíte, do kotle na biomasu TAPky nikdo dobrovolně nedá. Takže my v Česku budeme provozovat uhelné elektrárny proto, abychom mohli spoluspalovat TAPky? Podle mě je to nesmysl. Emise ze spalovny jsou přece výrazně nižší než z moderních uhelných elektráren. Spoluspalování povede ke zvýšeným emisím a tudíž i k imisím. A to je podstatné!

Chápu to správně, že nejste velkým zastáncem MBÚček ani TAPek?
V Německu, kde si cestu MBÚček také vyzkozušeli, ale velmi záhy z ní opět sešli, bylo jednu dobu 5 milionů tun TAPek. Nejprve vystavěli MBÚčka, aby splnili zákon o zákazu skládkování, který tam platí již od roku 2005. To bylo rychlé a zbrklé opatření. Pak si totiž začali drbat hlavy nad nerudovskou otázkou „Kam s ním?“. Kromě odstranění podsítných frakcí, které mají v sobě tu největší ekologickou zátěž, např. již zmíněné baterie, museli stavět monobloky jen pro TAPky. Nejprve investovali do zařízení pro MBÚ a pak ještě do spalovny TAPek, čili jde o dvě investice. K MBÚ mám další výhradu… ze studií si pamatuji třetí termodynamický zákon, který vyjadřuje
entropii jako míru narůstajícího nepořádku během reverzibilních procesů. Když něco smíchám dohromady a pak to budu chtít zase od sebe oddělit, tak to bude stát více energie, než kdybych jednotlivé složky od sebe nechal oddělené už od začátku. Takže se zase dostáváme k té domácnosti, která může již doma vytřídit maximum. Domácnosti pracují s mnohem menším nárůstem entropie, než pracuje MBÚ. Je potřeba pokračovat v osvětě a prevenci, protože v černých popelnicích stále nalézáme to, co tam nemá vůbec dělat - papíry, sklo, PETky… ale i naopak.

Veřejnoprávní televize by mohla ještě intenzivněji působit třeba na děti, prostě vysílat více smysluplnějších pořadů, než vidíme nyní. Hodně lidí si třeba myslí, že recyklovat se nevyplácí, protože stejně prý vše končí na jednom místě na skládkách. Více by se třeba mohlo hovořit o Oběhovém hospodářství.

Proč myslíte? Oběhové hospodářství by mohlo podpořit rozvoj výstavby spaloven v Česku?
Říká se, že v rámci těch legislativních změn nového zákona o odpadech je cílem pouze to, přesměrovat odpad ze skládek do nových spaloven (které tu přitom ale vůbec nejsou!!!). Takto bych to tedy nestavěl. Není vše černé nebo bílé. Vždyť ani my se do budoucna bez potenciálních či funkčních skládek úplně neobejdeme. Ne vše se dá a chce z těch zbytků materiálově nebo energeticky využít. Provozovatelé spaloven taky přece nechtějí a ani neumí spalovat všechno! Vše má své místo, nemůžeme se navzájem obviňovat, kdo komu kazí byznys. V první řadě jde o životní prostředí. Tečka! My musíme vyřešit tu zásadní otázku: Kolik odpadů (po samozřejmě co největší eliminaci, resp. zamezení vzniku) můžeme a budeme separovat a následně recyklovat a jak velký podíl odpadů budeme schopni materiálově využívat, kolik energeticky využívat a jak velkou část a čeho dáme na skládky? Říci si, kolik kapacit kompostáren, kolik kapacit třídiček, spaloven a skládek budeme potřebovat. To je to zásadní. A podle toho nastavit ty cíle v čase. Jasno do toho by mohl vnést právě přístup oběhového hospodářství, které by mohlo stát spolu s ministerstvem u zrodu realistické koncepce nakládání s odpady, resp. stanovení čísel a jasných pravidel hry pro všechny.